Malý ďábel Arnie

 

Přišla řada na našeho benjamínka Arnieho (*16.7.2016), mám-li být přesná podle průkazu původu Logan Pibaro. Ale proč mu říkáme Arnie? To je zcela jednoduché. Když jsme se rozhodli pro nový přírůstek, bylo od začátku jedno, jestli to bude mops, voříšek nebo doga. Z mužovi strany byla jediná podmínka – musí to být pes, aby mu mohl říkat Arnold. 😃 Dobře, doga by zřejmě neprošla. Jelikož jsme chtěli dalšího gaučového psa, tak jsme ten výběr měli zužený.

Arnie. To je takový náš expert. Už od mala.  Byl to malý lump, který nás denně zkoušel, co vydržíme. Asi tady přeskočím historky o dárečcích 💩, co nám denně nechával. Dodnes jsem velice vděčná svojí mamce, která nám pomohla s jeho „převýchovou“. Jelikož v době, kdy už jsme si opravdu nevěděli rady, čekala její fenka štěňata, nabídla se, že si ho veme na měsíc až dva k sobě. Opravdu to pomohlo. Ale bylo to těžké. První měsíc jsme měli zakázané za ním jezdit. Pak už nám mamka dovolila jezdit o víkendu. 🙂 Někdo by řekl, že jsme se nesnažili, ale nebylo to tak. Naopak jsme si přiznali, že to nedáváme a nechali si pomoct. Navíc jsme věděli, že se tam bude mít dobře.

Dnes je Arnie velice spokojený mops. Je to ďáblík i andílek v jednom. S Ellinkou se krásně doplňují. Když zlobí jeden, druhý je hodný a naopak. Jelikož má průkaz původu, absolvovala jsem s ním i pár výstav. Získal titul Slovenského šampiona štěňat. 🏆 Bohužel nám vystavovací éra skončila. Na podzim 2016 se u něj projevila ataxie zadních končetin. Byl na vyšetření CT a mozkomíšního moku. Ale nic nenašli! Byl téměř měsíc na konrtikoidech, které mu „asi“ pomohli a ataxie odezněla. Poté se mu ataxie v mírnější podobě ještě dvakrát vrátila, ale vždy na dva až tři dny. Nechtěli jsme ho už trápit ve výstavním postoji a navíc bychom nechtěli bonitovat psa, který má prokozatelný zdravotní problém.

Na počátku léta se ataxie objevila znovu. Opět dostal kortikoidy, ale tentorkát jsme je po dvou týdnech vysadili. Byl po nich unavený, nepomáhali mu a hlavně se choval apaticky. Začali jsme s ním rehabilitovat v bazénu a postupně to zase odeznělo. V tuto chvíli je v pořádku, ale těžko říct, kdy se ataxie zase projeví.

Jinak je Arnold veselý, hravý a líný. Takže vlastně typický mops. Oblíbené místo na gauči je všude, kde jsem já, nejlépe si lehnout tak, abych se nemohla hnout. Neskutečně moc chrápe. Dokonce můj děda, který bez naslouchátka slyší hodně špatně, prohlásil, že ho jeho chrápání budí. Funkci odpaďáku a vysavače plní na jedničku. A na procházce dělá Ellince vodícího psa. 😎

Více foteček pak najdete zase v galerii.

– Petra

 

 

 

Říjen 5, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *